Transplantace srdce:

• " Tělesné buňky mají svou paměť. A ta se předává dál." Prof. Gary Schwartz.
• Výměna orgánu: Většinou záchrana v poslední minutě - Je při transplantaci skutečně přeneseno něco více, než jen pouhá tkáň?
• " Od té doby, co nosím v hrudi nové srdce, dělím se o své tělo s druhou osobou"  Catherine Bechmanová
• Dosud bylo transplantováno 54 000 srdcí.  Zprávy od pacientů transplantovaným srdcem rozčilují lékaře celého světa. Řada jich totiž tvrdí: " S novým orgánem se do mého těla nastěhoval také duch zemřelého dárce srdce."

   Silné světlo, pípající monitory, tiše se pohybující personál v bílých pláštích. Žena leží po transplantaci srdce ještě na jednotce intenzivní péče. Když se jí sestra zeptala, na co by teď měla obzvlášť chuť, jenom se zasmála. " Dala bych si pivo!" Přitom před operací alkohol nikdy nepila. Sotva přišla z nemocnice domů, všimla si na sobě dalších zvláštních změn. Neustále ji přepadala chuť na kuřecí nugety z rychlého občerstvení - ačkoliv jí předtím bývaly vyloženě odporné. Co i ale obzvlášť překvapilo, byl její nový vztah k hudbě. Před transplantací poslouchala téměř výhradně hudbu klasickou, ale v době rekonvalescence ji začal přitahovat rap. Celá věc jí začala být podezřelá. Mají všechny tyto změny něco společného se zákrokem? Protože v USA většinou znají jméno člověkem jehož orgán jim byl transplantován, spojila se s jeho rodinou a při tom učinila neobvyklý objev: Chlapec, který přišel o život při nehodě na motorce, nade vše miloval Fast Food. I obliba piva a její nový zájem o rap zcela zjevně pocházely od osmnáctiletého dárce...

   Jak je něco takového vůbec možné? "Přebírají" pacienti, kterým bylo transplantováno srdce, záliby, sklony, strach a přání dřívějšího "vlastníka" orgánu? Putuje duše se srdcem do nového těla?

   Americký kardiolog dr. Paul Pearsall podrobně prověřil více než stovku případů příjemců srdce, kteří věřili, že se cítí být nějakým způsobem spojení s dárcem. Jeho výsledek byl opravdu překvapivý: U deseti procent případů existovaly naprosto nepřehlédnutelné paralely. Tak třeba zcela nemuzikální osmiletá holčička "zdědila" se srdcem osmnáctileté dívky také její velkou vášeň pro komponování. Pětatřicetiletá žena, která dostala srdce jedné callgirl, o své "proměně! s novým srdcem říká: "Po pravdě řečeno mě sex nikdy nebavil, dokázala jsem se bez něj obejít. Ale od té doby, co jsem byla na operaci a dostala srdce té dívky, se ho nemohu nasytit..."  I teprve šestileté dívenka z Ohia, které transplantovali srdce malého dítěte , přestala být holčičkou, která tak ráda chodívala s rodiči do bazénu a milovala hry ve vodě. Její matka říká: "Dnes se moje dcera vody bojí. Křičí dokonce i ve vaně."

Proč je srdce stále považováno za sídlo duše

• Už dávno předtím, než lidé poznali přesnou funkci srdce v organismu, tušili, že se jedná o opravdu velmi důležitý orgán.
• Staří Egypťané byli přesvědčeni, že při posmrtném soudu v podsvětí srdce rozhoduje o dalším životě nebo věčném zatracení mrtvého. Představovali si je jako nádobu, v které se v průběhu celého života shromažďovali všechny velké a malé hříchy.
• V řecké antice jež tato představa naplatila, ale protože se srdce fyzicky projevovalo při silných citových pohnutích (láska, hněv, nebo třeba strach ze smrti), filozof Aristoteles je logicky považoval ze centrální orgán všech citů a pocitů, za sídlo duše.
• I ve Starém zákoně je srdce považováno za sídlo života a domov duše. Křesťanská představa, že Bůh stále sleduje lidi tím, že jim vidí přímo do srdce, přetvává až do dnešní doby.
• Od středověku až do pozdního 19. století vládl u evropských králů, knížat a císařů zvyk, že po smrti bylo srdce mrtvého vyňato z těla a uloženo ve zvláštní urně na posvátném místě, většinou v nějaké významné katedrále. Panovníci se tímno úplným odevzdáním chtěli přiblížit Bohu.
• I dnes existují slovní obraty, které srdce označují za sídlo duše: "Když dáváme někomu své srdce, dáváme sami sebe. A co nám jde do srdce, to zasahuje to nejhlubší, zranitelné nitro.