Děkuji za květiny _ poezie
Každý podvečer cestou domů koupím rudou růži
Při placení myslím ne Tebe, až Tě zase dneska uvidím
Jen otevřu dveře domu, vítá mě Tvůj polibek a hlas
Ani já neváhám a líbám Tě na čelo, jak ráda to máš.
Večer potom laskám a hladím Tvou jemnou kůži
Je voňavá a já se blahem jen rozplývám, vidíš to na mě
a polibky všechny do jednoho mi oplácíš, trvá to celou noc
Ráno probudím se a Ty jsi pryč, proč také ne, když byl to jen sen.
V podvečer zase cestou domů koupím rudou růži
A opět myslím na Tebe, na svůj sen, voňavý a krásný
Doma pak květinu k ostatním do vázy ukládám a pláči
Proč nemůžu být s Tebou? Chtěla jsi odejít a já nechal to tak.
Už je pozdě, na to abych prosil o odpuštění, teď hladí jiný tvou kůži
a já mohu jít spát, sám s touhou po Tvém hlase, polibku a náruči
Jsou hlupák, já vím, nemusíte mi to říkat, slyším to každý den
Moje druhé já mi to opakuje pořád dokola, ale nechápe, že já už dál nemohu.
Ráno cestou ke mně koupíš u stejného stánku rudou růži
Zdražili, ale co pro mě bys neudělala, jednou za rok ne mé narozeniny
Viděla jsi mě, když byl jsem šťasten, a teď? teď už mě nikdy neuvidíš
Je to lepší, máš jiného, ale vsadím se, že on Ti nikdy růži nekoupil.
Jen Ty jsi se mohla dotýkat, ale zahodila jsi pohlazení po mé kůži
Nevyčítám Ti to, jen mě to mrzí a bolí, i když už to necítím, jako všechno
Myslívám ne Tebe každé výročí co usedáš u mého mramoru
a toužím Ti zase donést květinu, políbit a pohladit po tváři.
16. března 2007
Komentáře
Přehled komentářů
...Viděla jsi mě, když byl jsem šťasten, a teď? teď už mě nikdy neuvidíš...
...Jen Ty jsi se mohla dotýkat, ale zahodila jsi pohlazení po mé kůži...
...
(diablek, 10. 6. 2010 20:47)